Gaviál
Gaviál indický
(Gavialis gangeticus)
Třída: plazi, Řád: krokodýli, Čeleď: gaviálovití
Zeměpisné rozšíření: Asie
Ostrůvkovitě v severní Indii a Nepálu
Biotop: sladké vody
velké, hluboké, rychle proudící řeky s čistou vodou
Potrava: ryby
v dospělosti takřka výhradně ryby
Rozměry: Délka 3–7 m, z toho připadá asi polovina na ocas, hmotnost 90−140 kg.
Rozmnožování: Klade 30–50 (6–95) vajec, inkubační doba trvá 72–97 dní.
Zajímavosti:
Gaviál indickýGavialis gangeticusProč se jmenuje gaviál?Gavialis souvisí se slovy „gharyial“, což znamená krokodýl, a „ghara“ neboli hrnec – zvláštní útvar na špičce čenichu dospělých samců. Nejnápadnější znaky: Čelisti – jsou úzké, dlouhé a vyzbrojené ostrými zuby, kterých je 106–110. Gaviálové jsou na tento svůj jediný lovecký nástroj velmi opatrní a pečlivě dbají na to, aby čelistmi nenarazili do tvrdého podkladu nebo se nezamotali do rostlin.Oči – jsou posazené na vrchol hlavy a mají svislou štěrbinovitou zorničku. Gaviálové mají velmi dobrý zrak.Nohy – poměrně slabé, nevhodné k chůzi na souši, ale skvělé při plavání díky ploutevním lemům a plovacím kýlům.Ocas – dlouhý a ohebný, na hřbetní straně opatřený nápadným hřebenem. Slouží jako dokonalé kormidlo k manévrování ve vodě.Sociální život a péče o mláďata:Gaviálové žijí v „harémech“ – jeden dospělý samec a několik samic. Rádi se sluní všichni společně.Při námluvách se uplatní ghara na špičce samcova čenichu a vzájemné hlasové dorozumívání.Samice klade vejce do jámy na písčitém břehu a pak okolí hnízda hlídá.Mláďata se po vylíhnutí uchýlí do vody, kde na ně čekají rodiče a vozí je na hlavě a hřbetě, dokud nejsou dostatečně samostatná.Proč je tak ohrožený?Gaviál je výjimečný svým přizpůsobením k životu v rychle tekoucích čistých vodách s dostatkem ryb (ty jsou v dospělosti jeho jedinou potravou). Na souši není schopen přežít, protože na rozdíl od jiných krokodýlů nedokáže zvednout tělo a jít nebo běžet, natož si ulovit nějakou potravu. V kalné vodě nedokáže ulovit ryby a navíc si může snadno poranit citlivé čelisti. Gaviál s poraněnými čelistmi je v podstatě mrtvý.Takoví živočichové, úzce vázaní na specifické životní prostředí, nejsou schopni se přizpůsobit příliš rychlým změnám ani osídlit jiný biotop. Proto jsou i snahy o záchranu gaviálů, ať už přemístěním do jiných oblastí, nebo chovem v záchranných centrech, nesmírně obtížné a mnohem méně úspěšné, než je tomu u jiných druhů krokodýlů.Daleká cestaZajistit transport gaviálů je velmi komplikované, a to nejen z hlediska všech zákonných náležitostí, ale i s ohledem na zvířata. Gaviáli se přepravují v bednách „šitých na míru“ a opatřených dvířky, jimiž mohou na místě určení sami vyjít ven. Během přepravy je nutné dbát na to, aby se s transportkami zacházelo šetrně a aby byla zvířata vždy v temperovaných prostorách, ať už v autech, letištních halách nebo letadle samotném. Po příjezdu byli gaviálové pečlivě prohlédnuti, změřeni a zváženi. Do Prahy dorazila velmi mladá zvířata (vylíhla se v průběhu roku 2004), která měří 120–170 cm a váží 2,5–10 kg. Ačkoliv je gaviál vodní krokodýl, není možné vypustiti zvířata ihned do vody. Nejprve si gaviáli zvykali na nové prostředí na souši a pak bylo třeba dopřát jim čas na mělčině, aby nedošlo k teplotnímu šoku a dalším nežádoucím rekcím. V expozici byli gaviálové ponecháni několik dní v naprostém klidu, aby se s prostorem dobře seznámili. Potrava (malé rybky) jim byla nabídnuta až třetí den po příchodu.